Předem se chci opravdu ale opravdu omlouvám vím že všichni trpělivě čekáte na 22 kapitolu Hp a MoL ale já mám najednou tolik starostí že mi na psaný nezbývají mozkové buňky. Dlouhou dobu jsem nemohla ani skládat a proto mě překvapilo že dnes ze mě vypadla tahle básnička třeba už se mi zase vrací múza a já začnu psát. Držte mi palce ať projdu tímto těžkým měsícem a znovu začnu zásobovat web novými díly.
S láskou vaše Kejt. <3
Slza mi na tváři cestičku tvoří,
Srdce mi láskou k tobě se boří.
Zradils mne, zmuchlal city mé v dlaních,
nevím zda záleželo ti někdy na nich.
Myšlenka na tebe strašně teď bolí,
Jako by vzali mne přes záda holí.
Nepiš mi, nevolej, až budeš sám,
své srdce někomu jinému dám.
Jednou svou uvědomíš si chybu,
Ale já už na té cestě stát nebudu.
Odejdu daleko, v dáli se ztratím,
A na tebe se už nikdy neotočím.
Můžeš mě prosit, můžeš mě chtít,
Přesto já už jinde budu žít.
Jednou štěstí k tobě příjde,
Ale ty budeš stále jinde.
Přemýšlet o době, kdy spolu jsme byly,
Lásku pěli a v sobě chovali.
Životem propluješ,
vzpomínku miluješ.
Teď seš to Ty, komu slza z oka padá,
Setřeš jí sám, aby jí nahradila jiná.
Ztratil si to, co bylo Ti drahé,
To, co už nebude navrácené.
Štěstí ti přeji, najdi ho zas,
Zapomeň na můj hlas.
Stanu se vzpomínkou, co ztratí svůj jas.
Tak jako barva vlasu tvých, zlatavý jas.
|
Komentáře a dotazy k produktu
A co se týče tvé životní situace, na tvůj problém existuje jediný správný recept. I když ti to bude lámat srdce vykašli se na něj, zvedni hlavu a odejdi středem. Uvědom si, že i on si může číst tvá citová vyznání a třeba mu to ještě dělá dobře, jak je nad věcí. Já sám jsem byl kdysi v podobné situaci a jediné co mi pomáhalo, bylo zavalit se prací, takže nebyl čas myslet na něco jiného. Pravda, nenáviděl jsem soboty a neděle.
Takže ti přeji hodně štěstí a už netrpělivě čekám na další kapitolku o Nell (mimochodem, jsem ti hrozně vděčný, že jsi z toho neudělala slash, ze kterého je mi už na fanu HP zle).
Slza mi na tváři cestičku tvoří,
mé srdce ze zrady bolestí hoří.
Zradils mne, lhostejně zašlapals city mé,
nevím zda pro mě kdy zaplálo srdce tvé.
Myšlenky na tebe strašně teď bolí,
vzpomínky pro mě jsou do ran mých solí.
Nepiš mi, nevolej, až budeš sám,
své srdce někomu jinému dám.
Až jednou poznáš tu chybu svou,
budu už pouze vzpomínkou tvou.
Odejdu daleko, v dáli se ztratím,
nevěř, že k tobě kdy sama se vrátím.
Můžeš si prosit mě, můžeš mě chtít,
s tebou však nikdy už nebudu žít.
Jednou se štěstí kolem tě mihne,
tvá mysl jinam však trvale tíhne.
Přemýšlet o tobě, kdy spolu jsme byli,
láskou se živili a rty své pili,
životem propluješ,
vzpomínku miluješ.
Teď jseš to ty, komu slza z oka padá,
setřeš tu starou a nahradí ji mladá.
Co drahé bylo ti, lehce jsi ztratil,
není už nikdo tu, kdo by to vrátil.
Štěstí ti přeji, najdi ho zas,
zapomeň na mě i na můj hlas.
Zůstanou vzpomínky, které až zblednou,
vlasy tvé v šedinách pomalu zhebnou.
Je vidět, že tě tvoje bolest z citové ztráty ještě neopustila. Z vlastní zkušenosti ti musím říct, že čas to trochu otupí, ale možná, že to pro tebe ponese následky na celý život. Na zradu milovaného člověka se jen tak nezapomíná. Přeji ti, abys znovu našla sílu někomu důvěřovat a odevzdat mu své srdce. Nebude to lehké. Co se tvého textu týče, je dojímavý a citlivý. Z čeho ale usuzuješ, že je to báseň ?
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.